DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Chování pískomilů ...


Chování pískomilů - jednotlivě i ve skupině...
*Některé informace najdete také v sekci Rozmnožování.

OBSAH:
KOMENTÁŘE dotazů:

 
Při nákupu pískomilů jim pečlivě zkontrolujte pohlaví! Stále častěji dochází k neplánovaným těhotenstvím pískomilů! (Více zde.)
*Ve zverimexech Vám mohou nechtěně prodat páreček; a nebo dostanete samičku již těhotnou, protože tam bydlí všichni spolu.
 
 
Mám si vybrat holky nebo kluky? (překlad z: www.abcgerbils.com/whygerbils.html)
Je to věc osobní preference. Samičky jsou dominantní v druhu. Takže jsou více odvážné, více zvědavé a více agresivní mezi pískomily. Samečci jsou více umírnění. Osobně preferuji samičky (autor článku, Bodlinka samce). Pokud si chcete udržet velký klan (více než 2-3 pískomily), samci jsou silně doporučováni, aby nedocházelo ke rvačkám. Je mnohem jednodušší přidat nové mládě k osamocenému samci. Mnoho lidí má raději samce.
Naše zkušenost: Samičky jsou většinou živější a více agresivní, pokud jde o cizí pískomily. Kluci jsou víc pohodáři a přátelštější. Ale rvačky ve skupinách se dějí u ubou pohlaví, a ochočitelnost je také i podle povahy jednotlivého pískomila.
Starší komentář o chovu pískomilích kluků: Chov pískomilích kluků (to není problém) [text níže]
 
 
Můžete vidět toto chování u mláďat, která se dosud nenaučila pít z napáječky. Olizují sklo hledajíce kapku vody. Domníváme se, že v přírodě pískomilové získávají vodu ze studených a vlhkých zdí jejich tunelů. Pokud to dělá dospělý, pak zkotrolujte napáječku, jestli není ucpaná nebo prázdná.
 
kočky - Kočky jsou přirození predátoři pískomilů. Proto je pro ně velmi stresující byť i jen pach koček v jejich okolí. Nevadí že pískomil vyrůstající v zajetí kočku třeba nikdy neviděl. Má to zapsáno ve svých instinktech. Proto by neměly bydlet s nimi.
potkani - Potkani jsou v přírodě konkurenti pískomilů. Vzájemně se nemají rádi. Pokud máte doma potkana, tak dávejte pozor, abyste nesahali na pískomila hned po potkanovi. Raději si umyjte ruce, jinak vás pískomil pokouše, neb ucítí potkana.
*Existují samozřejmě i vyjímky, kdy pískomil tolik stresován není. Ale nezkušený chovatel toto asi těžko posoudí.
=> Nejvíce se stres může projevit v chovu, kdy tímto vznikají problémy s mláďaty. Hlavně může docházet i k úmrtí mláďat či k zabití matkou v důsledku toho, že se matky necítí v tomto prostředí bezpečně a mláďata by tedy neměla jistou budoucnost.
=> Permanentní stres také pískomilům zkracuje život. (Ten by měl být dlouhý 2-5 let. Tj. kratší život než 2 roky znamená, že se vyskytl nějaký problém v životě pískomila.)
 
 
Opětovné seznamování chovných samců bratrů: (*Výklad mé zkušenosti po mailu)
K tve snaze o seznamovani kluku. Taky jsme si driv mysleli, ze pak dame zase holky a kluky dohromady. Ale dopadlo to tak, ze jsme dosli k tomuto nazoru. Pokud uz jednou byl samec ci samice dominantni, tj sefem skupiny, tak uz se nechce podridit a chce byt porad sef. Takze opetovne seznameni holek ci kluku, kteri spolu byli nez meli deti, tak to se nam nepodarilo. Takze nedavam moc nadeje, ze se to podari tobe. Jinak v dospelem veku mas po vice jak 3 dnech odlouceni hodne velkou jistotu, ze se neseznami hned, jsou to sokove a neznami mysove, takze vzdy zacinat pres pletivo. A i tak muzou byt dost nevrazivi a nemusi se seznamovani i po dlouhe dobe (tydny, mesice) podarit. Nekde jsme cetli, ze seznamovani musi trvat minimalne tri tydny. Asi na tom neco bude. U mladat starsich stacilo par dni. U mladsich to slo hned. U dospelych se to podarilo vyjimecne a po nekolika tydnech. Vetsinou spis ne. Jiste moznosti se daji vypozorovat uz pri prvnim setkani, jestli se pres mrize chteji rvat hodne nebo ne. Nekdy jsou fakt nepricetny. Takze muzes to seznamovani kluku zkusit, ale spis bych verila, ze bude treba kazdemu tatinkovi vytvorit vlastni skupinku se synem.
Navic do budoucna si dej bacha na skupinky holek. Tam se nam mlade holky v pul roce zacali chtit osamostatnovat, a nakonec se prosazovali tak, ze museli bud jit uplne pryc a zalozit si rodinu, nebo nam zustali jen po dvou. Uvidis jaky holky budes mit povahove ty. Nase jsou poradny zensky, co si nenechaji nic libit ;-). No, vsak uvidis. Jen si na to davej pozor. Az nektere potahne na pul roku, tak sleduj, jestli nejakou jinou nehoni. Pak se te utikaci da zkontrolovat kozisek na zadech. A pokud tam bude pokousana (nemusi to byt videt z dalky, ale prsty je to citit), tak je vyhanena ze skupiny. Pak je na tobe, jestli vyradis utocnika nebo obet. Obecne se doporucuje utocnik, protoze pak se muze obratit na jineho. Ale zase si obcas rikam, ze zalezi na hierarchii skupiny, aby se moc nenarusila. A nekdy je vyhnan jeden piskomil celou skupinou. Je to sranda, ale asi to casem prijde i u tebe, kdyz budes mit vetsi skupiny. Tak jen abys to vedela a pocitej s tim, ze se to muze stat. Velke skupinky piskomilu jsou krasne, take bychom je chteli, ale zatim nam vydrzeli tak 1/2-1 rok. Navic se vic hadaji, kdyz citi druhy pohlavi v okoli, proto my mame holky v jine mistnosti.
 
 
Velké skupiny pískomilů a hádky/rvačky (naše zkušenost): *komentář na netu (pískomilí diskuze)
My máme doma 27 pískomilů. Největší skupinu jsme měli kluky po 10, pak po 7. Nakonec se nám většina skupinek rozhádala, že teď máme většinu po dvou, a největší skupinku máme po 4, ale kluky, holky jen po dvou. Holek jsme se ale zbavovali přednostně, takže jsme měli vždy maximálně 3 společně. (Pokud nepočítám, když měla pískomilka děti, ale to byly i s pár klukama malýma.) Takže to je má zkušenost. Byli bychom doma také raději, kdyby zvládli být spolu ve větších skupinách. Jedna rada by mohla být, aby skupinky pískomilů nevěděli o jiné skupině. Jsou silně teritoriální, takže přítomnost jiné skupiny je znervózní a pak mohou být i igresivní. Většinou ale nejprve agresor nějakého chudáka prohání, a zvládne ho kousnout jen do ocásku nebo do zadečku. Až později se můžou poprat víc. Ale je to asi hodně individuální, podle povahy pískomila, a jeho postavení v hierarchii skupiny.
*U holek se nám začali prát vždy v období, kdy jim bylo kolem 6 měsíců (zatím máme 3 případy). Ta samička se pak snažila víc prosadit a byla zlá na jinou ze skupinky. Brali jsme to, jako její chuť se osamostatnit či prosadit, protože už je dospělá. Takže nám zůstali samičky jen po dvou a dál už jsou rádi, že mají kamarádku, tak se nehádají.
 
Opět rvačky: (můj text v diskuzi na téma)
To ze jsou pokousani dva stejne, je bezny jev, u nas teda jo. Bud jeden vyhani druheho, a pak je obet pokousana na zadku a utika pred utocnikem. Nebo se rafli dva podobne silni, a to je jak boxersky zapas, a jdou si oba po krku. Mozna mladsi dorostl a sily se vyrovnaly, tak chce na jeho misto v hierarchii. Rozhodne musi od sebe pryc ti, co se napadaji, a tady jsou to ti dva pokousani. Aspon tyhle dva pripady znam od nas. Po krku si jdou jen kdyz bojuje i obet a neutika.
Jinak takovy rvacky jsou skoro bezny ve velkych skupinach. Nam se tak postupne rozdelily vsechny velky bandy. Ale asi to bylo i vysokou koncentraci piskomilu na jednom miste. I zalezi na povaze. Kdo vi. Ale klidne az po roce klidneho souziti se poperou. Mohou to byt i nemoci u starsich vudcu, tak je mladsi chteji svrhnout, a to se deje bojem.
 
 
  Pokud již máte doma pískomila a přinesli jste mu kamaráda nebo kamarádku, pak je třeba být při jejich prvním setkání velmi opatrní. Nikdy je nedávejte rovnou do společné ubikace, mohlo by to dopadnout tragicky pro alespoň jednoho pískomila. Zkuste jim nejprve umožnit bezpečné seznámení, tj. aby se mohli očuchat, ale při tom se nemohli zakousnout. Ideální tedy je, aby mohli být odděleni kusem pletiva. Pozor na to, aby se nemohli nějak k sobě dostat. Přes pletivo se učichají, a často se snaží na sebe přes pletivo útočit. I tak si mohou dost ublížit, takže někdy se hodí pro začátek dvě vrstvy pletiva tak, aby byli od sebe trochu vzdáleni. (Pokud se ale někam škrábnou nebo kousnou, pak se nebojte, rychle se jim to zase samo zahojí.) Časem si na sebe zvyknou, a pokud už se přes pletivo neperou, ale spíš se chtějí kamarádit, pak je můžete zkusit dát dohromady, ale opět je bedlivě sledujte, aby nedošlo ke rvačce. Dobré znamení je, když se začnou navzájem čistit, a nakonec společně spinkají v pelíšku. I tak na ně občas jukněte, kdyby se znova chtěli prát. 
  Protože seznamování pískomilů se nemůsí vždy podařit, je třeba být velmi opatrný a obezřetný. Můžete těmto problémům ale předejít. Nejvhodnější kombinace pískomilů na seznamování je páreček nebo nováček ještě mládě. Pokud je nový pískomil jiného pohlaví než domácí, pak sexuální pud přemůže veškeré ochranářské instinkty, a moc rádi se seznámí. Problém ale je v tom, že pak můžete s jistotou časem očekávat nové přírůstky, což přináší mnoho starostí. (viz další články nebo mail.) Proto doporučuji spíše nováčka mládě. Stáří nového mláděte by mělo být 6 - 10 týdnů (tj. po odstavení a osamostatnění). Mládě je často přijímáno úplně bez problémů, ale raději nevynechávejte první bezpečné seznámení přes pletivo. Každý pískomil má svou povahu, a někdy je prostě rád sám, nebo má jiné nám neznámé důvody.
  Další rozdíly v seznamování záleží také na tom, zda nováček jde k osamělému pískomilovi, nebo ke skupině. Osamělý většinou raději přijme kamaráda, kdežto ve skupině se může objevit jedinec, který nerad nováčka přijme.
  Pokud jste nuceni seznamovat dospělé pískomily, pak úspěch není zaručen. Důvodem může být, že jste měli pískomily příliš dlouho oddělené, takže už se berou jako cizí. Většinou stačí 3 dny na to, aby zapomněli na pach kamaráda, proto je oddělujeme tak, aby se mohli cítit přes pletivo.
*Existuje několik metod, jak je seznamovat, my se o takové seznamování aktuálně pokoušíme, takže brzy budeme vědět více.
Metody seznamování jsou různé, ale také různě spolehlivé. Základní problém je, že pískomil se orientuje hodně podle pachu, takže podle toho pozná cizince v ubykaci (což může být i po odloučení na aspoň 3 dny). Proto jsou metody seznamování založeny hlavně na práci s pachy pískomilů.
1.metoda je již zmíněná metoda oddělení přes mříže (pletivo), kde se mohou bezpečně očichat, a ublíží si jen málo (ne smrtelně). Mají možnost odejít si pryč od cizince a mít klid, ale také si jít nováčka obhlídnout. Mohou si na sebe postupně zvyknout. U mláďat toto funguje celkem rychle, a mrně není tolik stresováno tím, že by muselo před útočníkem utíkat. U dospělých je třeba je takto nechat delší dobu. Ćasto se doporučuje (všeobecná metoda), aby se jim po několika dnech prohodilo území, aby si zvykali na pach druhého jedince. Tato výměna by neměla být příliš častá, aby nebyli novým prostředím příliš stresováni, ale ani příliš řídká, aby to mělo vůbec smysl. Takže se doporučuje po 1-3 dnech. Zkuste to se 3 dny, a později až po 1 dni. (Tuto všeobecnou metodu jsme se nám ještě nepodařilo uplatnit, ale jsou na ni pozitivní ohlasy.)
2.metoda je užívaná hlavně ve zverimexech, a nám už se také podařila uplatnit (trochu vylepšenou formu). Znamená to, že se pískomil trochu namočí vodou, aby lehce pozbyl svůj pach. (Naše metoda) Pak je možné je buď dát společně na neutrální území, tj. kde nemá nikdo svou pachovou stopu. My to zkoušíme nejdřív ve vaně, přes pletivo (třeba vršek klece) a připravenou sprchou. Když to vypadá dobře, tak pletivo odstraníme a dále hlídáme. Když je vše pořád v pohodě (ať už jsme byli nuceni je namočit nebo ne), tak je dáme do nově zabydlené čisté klece. I zde je pořád nutno je sledovat, někdy se začnou prát až tady, pak je nutno je dát zase od sebe. Druhá možnost je (Kubova metoda), že se pískomil namočí a vyválí se v podestýlce domácích pískomilů, aby na sebe vzal domácí pach. Pak je třeba dále sledovat co bude. Někdy je dobré vylepšit situaci novými věcmi v ubykaci, aby měli hodně práce při objevování. (Toto se nám osvědčilo u pískoušů tak 2 měsíce starých.)
(Pokud byste chtěli výklad podrobněji, nebo měli nějaké další otázky, tak mi napište. Seznamování není jednoduchá věc.)
*Při namáčení vodou dejte pozor, aby Vám pískomil nenastydl.
*První setkání pískomilů, po předchozím zvykání přes mříže, je nejlepší provést na neutrálním území, kde je navíc dost možností úniku a úkrytů. Takže buď při výběhu v pokoji, ale je třeba umět už chytit i nového pískomila, tak aby se vás nebál. Nebo do nově zabydlené klece, aby tam neměl žádný z nich vyznačkováno svoje území. Klec by ale měla být dost prostorná a členitá, aby v případě nouze měl nováček možnost úniku či úkrytu.
*Seznamování pískomilů se nemusí podařit hned, když se vám zdá, že už by to šlo. Je třeba mít hodně trpělivosti a hlídat je.
*Slyšela jsem také o možnosti místo vody použít voňavku nebo ocet. Zatím jsme to nezkoušeli, ale byla bych s tím opatrná.
 
 
Možné důvody jsou neopatrné chytání pískomila za ocásek. Nemají to rádi. Za konec ocásku nikdy nechytejte! Pokud je to nutné, pak je chytejte pouze za ocásek u kořene, tj. blízko zadečku. Budou se ale vzpírat, takže netahejte silou, pokud se někde drží. Další důvod může být rvačka mezi pískomily. Shození kůže na konci ocásku je obranný reflex, jako u ještěrek.
Co s tím? Pískomil někde nechá kus ocásku a zůstane mu konec ocásku bez kůže. Krev z toho teče jen málo, ale přece. Hlavní v takové chvíli je, aby se mu tam nedostala nějaká špína. Jinak se o to umí postarat sám. Časem si tento kus ocásku sám ukousne a zahojí se to. Pouze pokud se mu tam dostane infekce, nebo si ocásek neukousne, pak je třeba veterinář.
Pískomil bude mít asi o třetinu kratší ocásek, a tak se s ním bude muset naučit znova správně balancovat.
 
 
Pokud chcete s pískomily cestovat, pořiďte si přepravku. Měla by být taková, aby z ní nemohl rychle utéct, až tam budete dávat kamaráda. (Kdyžtak doplním obrázek přepravky, která mi přijde nejlepší.) Velikost přepravky by měla být úměrná počtu pískomilů a taky délce cesty, tedy obsahu přepravky, kterou potřebuje pískomil na cestu. Vhodná je nějaká skrýš, já jim tam dávám sklenici od zavařeniny nebo domeček z kokosu. Jinak dovnitř určitě trochu podestýlky, žrádla, a pro zábavu něco na rozhlodání, takže nějaký kartón či papír.
Chování pískomilů po cestě. Buď se snaží spát, nebo šmejdí a něco kutí. Když je dáte poprvé do přepravky, tak budou zběsile pobíhat a prozkoumávat, jako když je dáte do nové nebo uklizené klece. Po cestě se někdy snaží spát, a to nejlépe někde v úkrytu a hezky všichni na hromadě ;). Podle mého pozorování si myslím, že pískomil, který není zvyklý cestovat, se snaží raději cestu zaspat. Ti co už to znali, tak šmejdili a žili si jako normálně v kleci.
Až dorazíte do cíle své cesty, tak doporučuji nechat pískomily chvíli odpočinout. Jsou po cestě unavení, tak se chtějí prospat. U nás tedy někdy už poznali svůj druhý domov a chtěli dovnitř, takže jsme je rovnou pustili do klece. To sami uvidíte.
 
 
Jak si ochočit pískomila? (Podle mých zkušeností.)
Hodně se dá hrát právě na jejich zvědavost, takže se vždycky přijdou podívat, když se děje něco zajímavého. Jinak ochočení klasicky, postupně jim zkoušet dávat jídlo z ruky. Časem si na to zvyknou a klidně si na ruku i sednou, až se půjdou napapat. Když se jim budete hodně věnovat, tak se třeba nechají i trochu pohladit a lezou po člověku. Ale víc je zajímá, jak by mohli utéct a proběhli se po místnosti (což mají moc rádi, takže doporučuji). Rozhodně to ale nejsou tvorové, s kterými by se dalo nějak hodně mazlit. Celkově braní do ruky, lepší je brát je zespoda. Pokud je bereme shora, tak se mohou bát, je to čistě instinkt kvůli dravcům. Hlavně buďte trpěliví, zbytečně brzy se je snažit rukou nějak chytit, to by je mohlo vylekat. Stejně tak, pokud by Vám utekli, nebo jste je chtěli venčit, tak je nechytat do rukou, pak se budou ruky bát. Ideální je chytat je lstí. Buď aby měli na zemi klec a sami se vrátí, nebo nastražit nějakou krabičku a až tam vlezou, tak je hbitě chytit (zavřít) a odnést do klece. Jo, dobře se dají lákat, i na to ochočení, pomocí nabídky nějakých dobrot, třeba rozinky, nebo nám se prali i o obyčejné vločky. To už zjistíte sami, co mají rádi. Ale s dobrotami to nepřehánět (viz Papání).
Pokud by vás zajímalo něco o venčení pískomilů, čímž myslím výběh po pokoji, ne venku, tak dejte vědět, a zas Vám o tom něco napíšu :-).
 
 
*Výběh po pokoji doporučuji, pískomil se moc rád proběhne (zaskotačí si, zaskáče a hlavně má co prozkoumávat ;-) ). Důležité je, aby nemohl z místnosti utéct. Ale jinak když někam zaleze, tak aby tam nemohl uvíznout. Jinak se zase časem vrátí, protože je tolik zvědavý, že musí vědět, co se venku děje. Takže se nemusíte bát, on zase přijde ;). Moji pískomilové se dokonce vracejí do své klece. Někdy třeba jen pro jídlo, nebo prostě ji zkontrolovat. Dají se při tom chytit, stačí je zavřít.  Další možností chytání je třeba nastražit nějakou krabičku, kam když vlezou, tak je rychle a opatrně zavřete a odnesete. Nikdy se ho nesnažte chytat jen tak do rukou! Jsou hrozně rychlí a začali by se ruky bát, což jistě nechcete.
*Před venčením je ale třeba zkontrolovat celou místnost, jestli tam není něco, co by mohl všetečný pískomil poškodit. Rádi hlodají, hlavně když jim něco překáží v jejich plánované cestě. Takže rozkousané věci, které člověk nechal jen tak někde ležet, jsou celkem nepříjemná věc. Dejte tedy pozor hlavně na elektrické kabely, papíry apod, a oblečení.
*Pískomila je dobré venčit tak půl hodiny až hodinu. Můžete sice i déle, ale pískomil má režim asi 3h aktivity a 1h spánku, takže už je pak unavený. Vždy podle rachocení poznáte, kde se zrovna pískomil nachází. Pokud je ticho, nemusí to hned znamenat, že stalo nějaké neštěstí, možná se jenom někde uvelebil a spí. Takže je třeba počkat, až se vyspinká a pak se na vás zase přijde podívat :).
*Pokud by vám pískomil něco zničil, pak se na něj nezlobte. Určitě ho za to neplácejte nebo tak, pak by se vás bál. On to nemyslel zle. Pokud se bojíte poškození některých věcí a nemáte možnost tyto věci před ním pořádně zabezpečit, pak jej raději nepouštějte. Poskytněte mu ale dostatečně prostornou klec a zábavy, aby se nenudil a mohl se protáhnout.
*Vždy když venčíte pískomila, pak buďte s ním a hlídejte ho! Dávejte také pozor, abyste ho třeba nezašlápli.
*Venku je nikdy nepouštějte! Ani pokud byste je chtěli překlopit klecí. Kromě rychlého běhání a skákání umí také dobře hrabat. Takže by se jim podařilo velmi rychle utéct, a už byste je nenašli. Navíc u nás by v přírodě dlouho nepřežili.
*Jak pískomily přilákat? Já jsem se na naše pískomily jeden čas taky snažila volat. Jestli tomu rozumí nevím, ale rozhodně se časem přijdou na mě podívat. Nebo stačí nějak rachtat, a oni to přijdou prozkoumat. Nebo uděláš nějakou pastičku.. Proste pochytat se dají, někdy hůř, někdy líp.. dá se vymyslet dost způsobů. Ale hlavně to chce trpělivost.
Aby pískomilové neutekli do výběhu sami:
*"Myšu-vzdorná" klec.. no prostě, aby ti z ní neutekl. U nás časem pochopili, jak se otvírají dvířka, ale naštěstí na to nemají dost síly. Ale jinak se umí protáhnout škvírama, o kterých bychom to nečekali. Takže je třeba dát pozor. Hlavně když třeba spojujeme klece, tak všechny spoje mít bezpečné..
*Lákání pískomilů:
*Naši kluci (hlavně skupina u Bobeše) hned poznají, když se jim nese nějaká dobrota, a hned jsou v řadě nastoupeni v jejich jídelní části klece. ;-) Nejraději mají "kustovnici čínskou", na tu je zaručeně nalákáme kdekoli ;-). Ale sní tak 2-3 zrníčka, pak už mají dost.
*Jinak většina pískomilů miluje semínka slunečnice. Takže je můžete lákat i na ně. Ale nedávejte jim jich moc, jsou tučné.
Venčení kojících maminek:
Nebojte se pouštět mamku do výběhu, když má mladé. Je třeba aby nebyla venku příliš dlouho, aby neměli děti hlad. Ale je pravda, že si mamča občas potřebuje odpočinout. Jinak při výběhu maminy je třeba dávat bacha, když se bude vracet domů a zas ven, aby neodstěhovala děti někam po pokoji. Naše ráda hledala lepší bydlení v pokoji, tak jsme jí to pak museli vysvětlovat a zabránit jí ve stěhování. Tak na to bacha.
 
 
Vzájemné chování pískomilů (slovníček): (ještě to sepíšu lépe, jsou to čistě moje závěry z pozorování)
 
Očichávání čumáčku je pozdravení.
Očichání zadečku je zjišťování co je to za pohlaví. A taky jestli náhodou není samička zrovna v říji.
Kousání za ocas (a zadek), to už je, že vyhání jedince pryč. Takže na to pozor!
Pískání při seznamování znamená, že se chce pískající kamarádit. Mě přijde, jako by pískomil prosil.
Pískání v běžném chodu domácnosti pískomilů (tj. už seznámení jedinci), znamená často, že někomu něco vadí (tomu, co píská). Třeba mu někdo chce ukrást papání, nebo těhotnou samičku někdo utlačuje a není jí to příjemné. Běžně dospělí pískomilové moc nepískají, jenom pokud mají nějaký problém. Proto když slyšíte pískání, raději je zkontrolujte.
Jemné pískání, to jsou mláďátka. Ta buď prosí o mlíčko, nebo si stěžují, když je maminka myje.
Cvakání zubama znamená strach. (Někdy i zlost, vztek.)
Házení ocáskem, rychle ze strany na stranu, znamená vztek. (Někdy strach.)
 
Olizování stěn akvária - pískomil má žízeň (zkontrolujte dostupnost, množství a kvalitu vody)
(info také zde: www.egerbil.com/behaviour.html )
 
 
Homosexualita ;-)
Někdy se může stát, že i přes to, že máte opravdu skupinku pouze holek, nebo pouze kluků, tak na sebe naskakují typickým způsobem určeným k páření. Prostě se člověk zalekne, jestli náhodou nemá páreček. Takže nejprve si překontrolujte pohlaví svých pískomilů, abyste věděli, zda neočekávat mláďata. Pokud jste si pohlavím svých pískomilů jistí, pak se není čeho bát. Homosexualita kvete i ve zvířecím světě, a tak i u pískomilů :-). Jestli je to nějaký problém, to nevím. Ale když mají potřebu, tak je asi lepší, když se nějak vybijí. Myslím, že jim to moc nevadí. A je sranda je pozorovat, když se třeba naši kluci nemohou domluvit, kdo na koho bude skákat, a tak tam běhají dokolečka :-).
 
 
*Moje obhajoba chovu chlapečků, z emailu chovatelce, která má ode mne mladé pískomilky a chce zakládat další skupinu pískomilů, nejraději opět holek (aby se jí kluci neprali). [ze dne 21.4.09]
 
  Chlapecci nebyvaji moc zadani, ale moc nechapu proc. Kluci jsou vetsi nez holky, maji teda vyrazne pohlavi, ale jinak jsou zlati. Nasi kluci jsou pratelstejsi, min se mezi sebou perou, proste jsou jako skupina v pohode.
  Stejne bych vas asi radeji premluvila na chlapecky. Nevim, mozna nejaky holky k odberu budou. Ale kluci jsou fakt zlati. Nemusite se bat, ze se budou prat. Osobne moc nevim, proc lidi nechteji kluky. Ale mozna jsou piskomilove jedini bezproblemovi. Kluci se nam nikdy nepoprali. Obcas treba boxuji, ale tak se perou i deti, je to jenom hra. Ale do krve, to se nam prali jedine holky, a to jedine, kdyz resili ten problem, ze tehotna smi byt jen hlavni samice. Takze tehotny holky museli mit vlastni rodinu. Takove veci u vas nehrozi. My mame ted skupinu 10 kluku v jednom velkym komplexu kleci, a jsou spokojeni a hodni. Me prijdou i kluci mazlivejsi. Jak jsou vetsi, tak se daji lepe chytat do ruky a tak. Proste neni s nimi zadny problem. Holky jsou taky fajn, ale ty u nas uz meli bitky. Pri seznamovani malych piskomilu na pohlavi taky nezalezi. Kdyz jsou dost mali, tak je to v pohode. Jinak se nejlip seznamuji holky a kluci, protoze sexualni pud premuze boj o uzemi, ale to u vas take nehrozi. Jinak co se tyce jejich hierarchie ve skupine. Vzdy je tam nekdo dominantni a je sefem skupiny. Pokud je pohlavi smisene, tak prave holka je sefova, a prave ta smi mit mlade. Kdyz jsme je rozdelili na holky a kluky, tak sefuji puvodni sefky samice, a u kluku jejich partneri. Obcas si asi nekdo vladu prevezme, ale vetsinou se dohodnou bez velkych boju. To zalezi na povaze piskomila. Muze se objevit jedinec, ktery bude hodne drsny. Takze zalezi, jaky maji pribytek. Pokud je tam dostatek moznosti uteku, pak jsou bitky s mensimi nasledky, protoze obet se muze schovat nebo utéct. Ale to je vsechno az kriticky scenar. Ale muze se to stat, a bez ohledu na pohlavi jedincu ve skupine. Neni to ale nic casteho. Proste jsou v pohode, jak holky tak kluci, opravdu neni treba se bat, ze by se kluci prali vic nez holky, ze by meli byt kluci nejak problemovi. Kluci jsou opravdu v pohode. Mame velkou partu kluku uz dlouho, pridavame k nim mlade kluky, a vzdy je s radosti prijmou, mali jsou taky radi mezi chlapama a zijou si spokojene.
  Tak to je snad vse, jen jsem nejak chtela obhajit chov chlapecku. Navic kluci se casteji rodi, a vice vydrzi. U holek mame mnohem vetsi umrtnost. Ale to je vse v malem veku, takze vasich sverencu uz by se to nemelo tykat.
  Kdyztak se rada dozvim, jestli tusite nejake dalsi duvody, proc je takova nelibost v chovu kluku. Slysela jsem, ze treba u morcat je problem s vice kluky, mozna i u slepic a kocek. Jina zvirata než pískomily nechovam, takze nevim. U piskomilu jsem zatim na zadny problem nenarazila, jak u sveho chovu, tak ani jinde na internetu nebo v knihach.
 
Pokud máte více kluků společně s aspoň jednou samičkou, pak se může stát, že se kluci budou o samici prát, nebo se ze žárlivosti pronásledovat. Stačí aby samičku cítili, nemusí být ve stejné ubykaci.
V našem chovu jsme s tím měli problém pouze jednou, jinak ne. Ale nejspíš to opět dost záleží na povaze pískomilů a na pevnosti hierarchie ve skupině. Takže doporučuji v takové situaci sledovat chování kluků mezi sebou, a umožnit jim v kleci dostatek možností na případný únik před útočníkem. Pokud se tato žárlivost projeví, pak asi nezbývá nic jiného, než oddělit kluky od samice, aby ji necítili, ale nemusí to stačit. Všeobecně, pokud jsou mezi pískomily rozbroje, pak oddělujte ze skupiny útočníka. Pokud to jde, přidejte mu kamaráda, s kterým si rozumí, aby nebyl sám.
 
 

*Naše starší pohledy a přístupy k věci. Nyní hledáme další způsoby jak řešit situaci.
Naše osobní zkušenosti:
 
Pokud máte skupinku pískomilů, kde je více samiček a alespoň jeden kluk, je tedy možnost těhotenství dalších samiček, pak vězte: Ve skupině pískomilů je vždy šéfem hlavní samice, která jediná smí mít mladé. Většinou si to umí zařídit a mladší samice děti nemají. Pokud by se ale stalo, že by se povedlo otěhotnět jiné samici, pak to brzy poznáte, protože se bude s hlavní samicí prát. Jejich potyčky mohou dojít až ke krvavým úrazům nebo i smrti. Proto své svěřence v podezřelé době (viz dále) pečlivě sledujte, a pokud by se dvě samice příliš utlačovaly, nebo dokonce drsně prali, tak je třeba je oddělit, definitivně.
(Aspoň to jsou naše zkušenosti a poznatky z různých knížek a pozorování našich myšáků.)
Nebojte se ale, že se to stane, kdykoliv budete mít ve skupině více holek. Zhruba půl roku trvá, než se mladé samice budou chtít osamostatnit. Sami poznáte, když bude nějaká slečna agresivní, že chce mít vlastní rodinu (neuznává nadřazenost starší samice).
A oplodňování samic také není každý den. My jsme vypozorovali, že kluci jen zhruba jednou za měsíc očichávají holkám zadek, poznají že je správná doba páření, a pak to na ní zkouší. Samička se nejdřív brání a píská, když na ní kluk skáče. Časem se ale nachá přemluvit a začne spolupracovat. Poznáte páření podle toho, že se honí po kleci, kluk na holku skáče zezadu (má to typickou podobu), a pořád dokola, klidně celé odpoledne. Pokud jim necháte volné pole působnosti, je výsledek zaručen. Pokud nechcete další mladé, stačí samce na 1-2 dny dát pryč od samice. My to děláme tak, že dáme daného chlapce do jiné klece, kterou dáme vedle holek, aby o sobě věděli, ale nemohli se množit. Někdy se mají tak rádi, že se furt chtějí dostat k sobě. Ale to se nedá nic dělat, jedině ať na sebe nevidí. Navíc k danému samečkovi dáváme třeba ještě jiného, aby mu nebylo smutno. Tak po půl či celém dni zkusíme samečka vrátit k samičce, a pokud nezačne nanovo, tak už tam může zůstat. Víc jak dva dny izolace ale běžně není třeba.
A pozor, kluci mají nápady na množení třeba hned po porodu samice, což nedoporučuju, aby si samička mohla taky od dětí odpočinout.
 
Původní názor na chov našeho páru (teď už máme všechny oddělené):
Námi dosud nevyřešená starost: Pískomilové tvoří stejné páry na celý život. Sami poznáte, že se mají hodně rádi, a jsou neradi bez sebe. Jak ale řešit, aby se nemnožili dál? Původně jsme chtěli našim myšákům bránit tak, že bychom udělali bydlení zvlášť pro holky a pro kluky. I jsme to jeden čas realizovali. Máte pak jistotu, že se nemnoží. Když jsme je ale dali zase dohromady (celou dobu bydleli vedle sebe, aby si neodvykli), tak náš páreček si chvíli vyřizoval účty, možná se hádali, možná nadávali, ale určitě nebyli rádi, že byli bez sebe. Ale co tedy s tím, když je lepší aby byli spolu a při tom se nemnožili? (Kastraci bych neriskovala.) Zatím to děláme tak, že hlídáme jejich sexuální aktivitu, a když je přistihneme, tak provádíme dočasnou izolaci samce (viz výše). Je mu sice smutno, ale musí to být a je to jen na chvíli. Ale poslední dobou se nám je nedaří 100% uhlídat a máme další myšátka. Jen doufám, že se naučíme naše myšáky líp ohlídat, aby naše hlavní maminka nebyla z těch porodů moc utahaná.
(Má někdo nějaký tip nebo zkušenost? Pak mi napište, ráda se něco nového dozvím.)
 

Staré komentáře k tomuto tématu:
 
Chov stejných pohlaví [piskomilll.blog.cz]
Neni pravda, ze by se nesnesli stejna pohlavi, dokonce kluci se snesou lip nez holky. My chovame velkou bandu piskomilu a obe pohlavi, tam je chovani zas trochu jine, ale problemy jsou jedine s holkama, a to jen kdyz jsou obe tehotne, jinak pohoda.
 
Pískomil patří mezi společenská zvířátka, takže doporučuji si pořídit bud párek, nebo dva pískomilky stejného pohlaví.
Páreček je pěkná věc, jen má tu nevýhodu, že se množí. Nemnoží se sice úplně katastrofálně (tj. geometricky), ale já mám třeba z párečku z května 2008 teď (únor 2009) už celkem 24 pískomilů :-). A to nebyly všechny porody plně zachovány. Takže chov párečku si předem dobře rozmyslet, i když i my jsme si na tu bandu zvykli.
(Více viz poznámka v sekci Vývoj mláďat.)
 
Aby otehotneli obe najednou, to by se nemohlo stat. kdyby se to povedlo, pak by jedna druhou zabila. Deti muze mit totiz jen hlavni samice skupiny. Na to pozor!
*Existují i takové případy, kde to problém nebyl, a měla děti i samice podřízená. (Ne v našem chovu, je to zkušenost odjinud.) Záleží to nejspíš na povaze jednotlivých pískomilů. Ale buďte opatrní a dávejte na svoje pískomily v takovém případě pozor, aby se nestalo neštěstí. Jakmile vidíte, že je někdo utlačovaný nebo dokonce pokousaný, pak útočníka oddělte (ale nejlépe s kamarádem).
 
(téma o tom, proč ja tak malý zájem o pískomily mezi lidmi, diskuze na www.kralici.cz/piskomilove)
*Není sice na mazleni, ale nesmrdí, je zábavný, nezaleze pod gauč aby tam vzápětí umřel, bezdůvodně nekouše,... a pokud není sám, tak si s kamarádem vystačí na dlouho. Jako jeden z mála chovaných hlodavců je aktivní i přes den. Navíc má opravdu sympatický čumáček ;-) a to nejen v dětství. Takže co víc si přát. Na ruku přijde, s páníčkem se kamarádí, i když to dává najevo třeba jen tím, že se k němu schová, nebo ho použije jako vyhlídku.
Myslím si, že se postupně objevuji lidé, co našli také v piskomilech zalíbení, takže časem se určitě mezi lidmi prosadí, tomu věřím, že to nebude tak velký problém. Jenom se prostě nechová tak dlouho jako jiní hlodavci, takže ho lidé ještě tolik neznají.
*Navíc, protože je pískomil aktivní skoro celý den, i v noci, pak je vhodný i pro lidi, co si chtějí s ním "popovídat" třeba ve tři ráno, nebo klidně v pět. Prostě je to jedno. Pískomil klidně rachotí v jakoukoli hodinu ;-).
*Mě by se asi ani jiné zvířátko nelíbilo. Možná mě teď trochu zaujmulo morče, tak uvidíme, teda až na ten smrad a pískomil je markantně chytřejší. Takže já si myslím, že pískomil je ideální. No, já bych ho za jiné zvíře nevyměnila. 
*Ještě mě napadá. Morče je o dost větší, a tak i když by mělo taky žít s kamarádem, jako pískomil, tak ho lidé mají často samotné, a tak se mu musí hodně věnovat. Pískomil je o dost menší, takže mít místo jednoho dva není takový problém a všichni jsou pak spokojenější..
*Mě by chybělo, kdyby moje zvířátko pořád něco zajímavého nekutilo. Já jsem spíš pozorovací typ než mazlící. Prostě každý má rád něco jiného, a tak si myslím, že je fajn, že je tu skvělá náhražka televize zvaná pískomil ;-).
*Myslím si, že pískomil není moc vhodný pro malé děti. Jedině pro takové, co vydrží jenom sedět u klece a pozorovat co dělá.