Vyprávění...
Vyprávění... (příběhy)
Názory na jejich chování, zážitky s myšáky, příběhy o nás...
*můj pohled na pískomily a jejich chov najdete také v sekci O nás.
Vypráví o povaze svých pískomilů:
PAT je trošku flegmatik. Ke štěstí mu stačí, když má svou Mat, plnou misku krmení, aby se v ní mohl přehrabovat a vybírat jen ty nejlepší kousky, tvrdou patku od chleba a ruličku od toaleťáku. Je to mírumilovné zlatíčko. O svoje potomky i o Mat se stará předpisově. Mám pocit, že kdyby mohl, že by je i kojil. Miluje pomeranče, mandarinky, sušené švestky a slunečnicová a dýňová semínka. Co se týče hlodání, nejradši má čerstvé jabloňové větvičky. To na druhou stranu nemá rád děda, protože mu olamuji jablůňku a až na to přijde, stáhne mě z kůže zaživa.
Je to mazel. Dává pusinky přez mříže, vleze mi na ruku, ale vzít se jen tak nedá. musím ho chytit. Když už ho vytáhnu, vleze mi na rameno a rozhlíží se po světě.
Je to mazel. Dává pusinky přez mříže, vleze mi na ruku, ale vzít se jen tak nedá. musím ho chytit. Když už ho vytáhnu, vleze mi na rameno a rozhlíží se po světě.
MAT je trochu nepřístupná. Nakolik mě má Pat rád, natolik mám pocit, že mě Mat nesnáší. Agresivní ale není. Jen mě prostě nemusí. K životu potřebuje spoustu vody, ale řekla bych, že je to kojením. Chutě má podobné jako Pat, ale radši hlodá klacek od pamlsku, než větvičku a má radši jablíčko než pomeranč. Taky dost baští sušené hrušky a oba mají rádi čerstvou pampelišku nebo jetel. Teď to asi neseženu, ale zasadila jsem nazimu do květináče trošku obilí, aby měli zelené. Jako matka je Mat vzorná. To se musí nechat. asi se někdy předtím podílela na výchově mláďat, jinak nevím kde by se to hned napoprvé tak krásně naučila.
Mazlení nemusí. nNechce se nechat ani pohladit a když už ji vezmu na ruku, chce se co nejdřív dostat do klece. Když nechám otevřenou klec, ani nevykoukne ven. Co je za ní ji prostě nezajímá. bude spíš introvert myslím.
PIŠTA je šikulka kluk. Je hyperaktivní, ale je natolik ochočený, že když ho chceš vzít na ruku, pěkně počká, takže ho nemusíš složitě nahánět po kleci a pak je vklidu. Sedí ti v dlaních, přimhouřenýma očičkama tě upřeně sleduje a užívá si teplo, vycházející z tvých dlaní. vydrží tak strašně dlouho. Je to můj malý miláček. Kvůli němu překonávám strach z pavouků a když má ségra sklípkana Miu zakrytou, tak za ním jdu k ní do pokoje.
FIŠTA (BERUŠKA) je milá slečna. Z povahy zdědila malinko po mamince, ale možná je to i tím, že je taky holka. Není tak hyperaktivní jako Pišta, spíš než blbnutí se věnuje neustálému překopávání pelíšku, ale ochočená je skoro stejně. Jen nečeká až ji vezmu, ale musím si ji chytit. za odměnu pak dostanu stejně zamilovaný pohled, jako u Pišty. Ségra jim ráno a večer nechává otevřenou klec. Má vadné dvířka, to se nám líp opravit nepovedlo, tak si občas prcci otevřou i sami. Ještě se ale nestalo, že by ségra přišla do pokoije a děcka byla pryč. Vždycky se poslušně vrátí do své klícky. Je jim tam dobře.
Mazlení nemusí. nNechce se nechat ani pohladit a když už ji vezmu na ruku, chce se co nejdřív dostat do klece. Když nechám otevřenou klec, ani nevykoukne ven. Co je za ní ji prostě nezajímá. bude spíš introvert myslím.
PIŠTA je šikulka kluk. Je hyperaktivní, ale je natolik ochočený, že když ho chceš vzít na ruku, pěkně počká, takže ho nemusíš složitě nahánět po kleci a pak je vklidu. Sedí ti v dlaních, přimhouřenýma očičkama tě upřeně sleduje a užívá si teplo, vycházející z tvých dlaní. vydrží tak strašně dlouho. Je to můj malý miláček. Kvůli němu překonávám strach z pavouků a když má ségra sklípkana Miu zakrytou, tak za ním jdu k ní do pokoje.
FIŠTA (BERUŠKA) je milá slečna. Z povahy zdědila malinko po mamince, ale možná je to i tím, že je taky holka. Není tak hyperaktivní jako Pišta, spíš než blbnutí se věnuje neustálému překopávání pelíšku, ale ochočená je skoro stejně. Jen nečeká až ji vezmu, ale musím si ji chytit. za odměnu pak dostanu stejně zamilovaný pohled, jako u Pišty. Ségra jim ráno a večer nechává otevřenou klec. Má vadné dvířka, to se nám líp opravit nepovedlo, tak si občas prcci otevřou i sami. Ještě se ale nestalo, že by ségra přišla do pokoije a děcka byla pryč. Vždycky se poslušně vrátí do své klícky. Je jim tam dobře.
Historka od Lucie, o krmení jejích pískomilů:
když jim nesu krmení, tak se oba seběhnou a žerou mi z ruky. Agáta byla vždycky nenažraná a baví mě jak si cpe zrní vehementně do tlamičky a ono zase padá zpátky, tak ho posbírá a jak jedno semínko strčí do tlamičky, další vypadne...a takhle s tím bojuje a vypadá hrozně komicky. Kryštůfek vždycky čeká, než si to Agáta vyřeší a odběhne si někam sníst, co pobrala, a pak si mi sedne Kryštůfek na dlaň a chroupe, co mu Agi nechala..
Historka od Lucie, o bydlení a rodičovství jejích pískomilů:
co se tyce chovani rodicu (piskomilu), tak nejdriv si temperament a zvedavost stridali a pak se to ustalilo tak, ze samicka Agata je takova duraznejsi a Krystof byl tak trochu pod pantoflem. meli spojene dve klece a Agata si obhajila tu svou s oblibenym keramickym domeckem a Krystof prebyval v te druhe a chodili k sobe na navstevu. Agatka si na tom domku trvala i kdyz vrhla ty prvni mladata, coz nikdo nechapeme, jak se tam mohlo vejit 8 deti a oba rodice. prvni dva tydny se tam vesli v pohode, oba rodice se o ne starali. stridali se, jeden byl u deti, druhej si sel zahrabat do vedlejsi klece. to mi prislo hrozne srandovni, bylo to jakoby chodil do prace. maminka byla u deti vetsinu casu a tatinek chodil "pracovat", hrabali oba na jednom jedinym miste, jeste se tak pekne stridali jak na smeny, fakt me tim bavili :-) takhle to slo ty prvni dny. pak uz byli unavenejsi. kdyz si sla maminka zahrabat na oblibene mistecko a tata mel hlidat, tak chrnel a deti se mu rozlezly po cele kleci. mamka pak pribehla a nahnala je zpatky, to jeste byly slepy. kdyz potom otevrely oci a taky dost povyrostly, zacinal jim domek bejt opravdu malej. chvilku jim trvalo, nez se s tim smirili. mladata uz zacala obyvat obe klece a vsechny schovavacky, vsichni piskousi do jednoho nejvic ale milovali ten keramickej.. a tak kdyz se jeden piskous probral nekde v zadni kleci, sebral se, prebeh do predni a doslova se vecpal do narvaneho milovaneho keramickeho domecku. v domecku vsechno spalo, takze uspel, jen to tam zapiskalo a vchodem z druhe strany vypadl jinej rozespalej piskomil a nechapave koukal, co se deje.
Fotky od Lucie: Její pískomilové, když měli mladé. Mezi nimi jsou i naši dva Plaváčci, které jsme od ní dostali. :-)
chování myšáčků
Myslím si, že v mnohém se chovají jako lidé. Beru je jako osobnosti, každý má svoji vlastní povahu. (viz další příběhy)
Jak jsem se dostala k chovu pískomilů?
Dostala jsem Pinďu skoro z donucení od mého kamaráda, co rozdával dětičky své nečekaně těhotné samičky. Už byl poslední na rozdání a nebyl další zájemce. Jenom já jsem se na ně chodila pořád koukat, ale neměla jsem odvahu začít je chovat. Nikdy jsem zvířátko nechovala, i když bych třeba chtěla, takže jsem si nebyla jistá, jestli to zvládnu. Ale pak už nebylo úniku a Pinďa začala bydlet se mnou (leden 2008). Chvíli jsme si na sebe s Pinďou zvykaly. A zažily jsme si spolu hodně. Ale myslím, že nejradši byla, když dostala kamaráda Bobíska (květen 2008).
Jak jsme dostali Bobíska?
Dlouho jsem váhala, jestli by Pinďa neměla bydlet ve dvou a ne sama. Jestli jí opravdu není smutno, jak jsem všude četla. Nakonec jsem narazila na inzerát a řekla jsem si o šedivého myšáka (ještě byl nabízen zrzavý, ale už na mě nezbyl). Myslela jsem si, že Pinďa je chlapeček, protože byla dosti temperamentní. A pořád jsme nevěděli, jak se rozezná holka a kluk, i když jsme pátrali po internetu vícekrát. Našli jsme jen, že mají jinak daleko dva čudlíky a to nám moc nepomohlo. Nakonec když Bobísek dorazil, složitou cestou z Prahy do Plzně, k nám domů, nebylo již pochyb, že Pinďa je holčička. Bobísek měl výrazné mužské znaky a i přes svou mladost 2 měsíců byl mnohem větší než Pinďa. Přesto na jeho chování byl jeho věk znát.
Seznámení Pindi a Bobíska:
. . .
Proč jména Pinďa a Bobísek?
Obě jména jsem darovala já, Bodlinka.
Pinďa byla nejmenší myšátko. Tedy nejmenší zemřelo, takže nejmenší z těch, co zbylo. Ale i tak byla skvělá, rozverná a velkej horolezec. Moc se mi líbila. A když začala napadat maminku, tak musela opravdu pryč a šla tedy ke mě.
Bobísek přišel k nám ve věku něco přes 2 měsíce, byl to statný hoch, ale duchem stále mrňousek. Choulil se v kleci jako hromádka, tak jsem mu začala říkat Bobísek. Časem se z něj stal velký pán rodiny, takže je to náš velkej Bobeš.
Proč jméno Zikmund?
Zikmund měl jako další variantu jména Winetou. Zikmund byl náš první zrzav myšák, tak jsme z něj měli ohromnou radost. Winnetou je jako rudý muž, Zikmund jako liška ryšavá. Když byl malý, říkalo se mu hlavně Winnetou, teď už je to velký Zikmund. Bylo i v plánu, kdyby jeho mladší bráškové byli holčičky, že by se mohli jmenovat Rybana a Nšoči, a jejich stejně starý zrzavý bratříček by podědil jméno Winnetou. Ale nakonec to dopadlo jinak.
Proč jména Ferinka a Bubáci?
Ferinka byla naše první černé děťátko. Když jsme ještě nevěděli, že bude holčička, tak Doyd prohlásil, že to bude Fero. Nedalo se protestovat. Ale nakonec to byla holčička a jméno Ferinka je moc hezké (Fero se mi moc nelíbí). Byla to moc krásná holčička.
Bubáci, tj. Bubu a Bubák, to jsou naši černí kluci, a zvolení jmen je asi zřejmé. Jsou to přece černoušci :).
Proč jména Šikulka a Gonzáles?
Malá holčička šedivka je Šikulka, protože je moc šikovná a všude vleze.
Malý chlapeček černo-zrzavec je Gonzáles, protože je hrozně rychlej.
Jména medvídků: (ještě se jména vyvíjí)
Méďové, protože jsou všichni tři kulaťoučký (tj. obézní). Proto mají i druhý souhrný jméno Maxim Turbulenc.
Jednotlivci mají jména: Méďa je ten s barvou Alžířan, protože jeho barva kožíšku se jmenuje medová a je ze všech nejbaculatější. Jeden Aguťák je Tlapík, protože si při prvním výběhu narazil nožičku, ale už je zase zdráv. Třetí možná bude Očko, nebo něco podobného, protože mívá špatné očičko. (Na léčbě jejich chorob se pracuje, hlavně pohyb a zdravá strava.)
*Méďa má druhé jméno Houska (podle koní žemliček).
Adoptovaní pískouši:
Dva mrňaví pískomilové, prostě neduživí, tak jsou to "Chrousti".
Ten s bílými znaky se jmenuje Jezevec, protože má stejnou kresbu na hlavě.
(zatím nekompletní, někdy je chůviček i více)
Bobísek - první dětičky (4.6.2008)
Julinka - druhé dětičky (8.10.2008)
Bubáček - třetí dětičky (3.12.08)
Rexík - čtvrté dětičky (28.1.09)
Gonzáles a Hopsinka - páté dětičky (1.3.09)
. . .
| Pinďa | *12/2007 (u mě od 01/2008) | Black [aa C* Ee G* Pp] |
 |
|
|
| Bobísek | *02/2008 (u mě od 05/2008) | Lilac [aa C* Ee G* pp] |
 |
|
|
...